Jaké jsou hlavní výrobní prostředky v zemědělství?
Půda je nejdůležitější podmínkou existence lidské společnosti. V různých sektorech ekonomiky není role půdy stejná. V průmyslu se používá jako prostorová provozní základna. Ale pouze v zemědělství se půda stává hlavním výrobním prostředkem; zde funguje současně jako pracovní předmět i jako pracovní prostředek. Předmětem práce se nazývá vše, k čemu směřuje lidská práce. Obděláváním půdy je zajištěn rozvoj rostlin. Země, která má určité mechanické, fyzikální, chemické a biologické vlastnosti, ovlivňuje rostliny. V prvním případě tedy působí jako předmět, ve druhém – jako pracovní prostředek.
Půda jako výrobní prostředek se od všech ostatních liší v řadě specifických rysů.
Prvním rysem je, že půda je produktem přírody a ostatní výrobní prostředky jsou výsledkem lidské práce. Pouze úrodnost horní vrstvy země (půdy) částečně závisí na výsledcích práce. Země je tedy uměle nereprodukovatelná.
Druhým rysem země je její územní (prostorová) omezenost. Z ekonomického hlediska to znamená nedostatečné území s kombinací vlastností a přírodních podmínek příznivých pro zemědělskou výrobu; potřeba a možnost využití pozemků v prostorových limitech daných přírodou.
Třetí vlastností je nepostradatelnost. Půdu nelze nahradit žádným jiným výrobním prostředkem.
Čtvrtým znakem je heterogenita pozemků v kvalitě, v důsledku čehož se při stejných investicích na jednotku plochy získá různá množství produktů. Nejdůležitějším rozlišovacím znakem země je úrodnost. Existuje přirozená a umělá ekonomická plodnost. Přirozená (potenciální) plodnost půdy jsou výsledkem dlouhého přirozeného půdotvorného procesu. Je určena zásobami živin, jejich dostupností pro rostliny, fyzikálními, mechanickými a dalšími vlastnostmi půdní vrstvy Země vytvořené za určitého klimatu. umělá plodnost půda je výsledkem mnohostranného vlivu člověka na půdu prostřednictvím kultivace, hnojení, rekultivace a ochrany půdy a dalších opatření.
Ekonomická (efektivní) plodnost – Je výsledkem kombinovaného působení přirozených a umělých faktorů plodnosti. Jeho objektivním ukazatelem je produktivita. Pro srovnání ekonomické úrodnosti půdy se používá ukazatel jako je úroveň úrodnosti, který vyjadřuje výnos zemědělských produktů na jednotku plochy (absolutní plodnost) nebo výnos stejného produktu na jednotku nákladů s přihlédnutím k jeho kvalitě (relativní plodnost). Tyto ukazatele lze vypočítat jak ve fyzickém, tak v peněžním vyjádření.
Pátým znakem je stálost polohy, tedy nutnost využívat pozemek, kde se nachází.
6. znakem je, že půda se při správném používání neopotřebovává a nezhoršuje, ale naopak zlepšuje své vlastnosti, zatímco ostatní výrobní prostředky se fyzicky opotřebovávají, zastarávají a musí být nahrazeny novými.
2. Složení a struktura půdního fondu Běloruské republiky. Pozemkový fond Běloruské republiky představuje veškerý půdní fond země – 20,760 milionů hektarů. Vlastnosti a účel jednotného půdního fondu jako předmětu vlastnictví a hospodaření určovaly potřebu jeho účtování: podle zamýšleného účelu, podle ekonomického využití, podle stavu kvality, podle administrativně-územního členění
V souladu s zamýšlený účel Jednotný půdní fond je rozdělen do šesti hlavních kategorií:
– pozemky sídel, zahrádkářských sdružení a výstavby chat;
– pozemky pro průmysl, dopravu, spoje, energetiku, obranu a jiné účely (823 tis. ha)
– pozemky pro environmentální, zdravotní, rekreační, historické a kulturní účely;
– pozemky vodního fondu;
– pozemky státní rezervace.
Na charakter ekonomického využití pozemky se dělí na nezemědělskou půdu a zemědělskou půdu. Skladba půdního fondu zemědělsko-průmyslového komplexu rozlišuje celkovou výměru půdy a výměru zemědělské půdy. Celková výměra půdy zahrnuje celé území přidělené uživateli půdy a zemědělská půda zahrnuje pozemky vhodné a systematicky využívané pro zemědělskou výrobu. Zemědělská půda zahrnuje ornou půdu, sená, pastviny a víceleté výsadby.
Orná půda zahrnuje zemědělskou půdu systematicky obdělávanou a využívanou k pěstování různých plodin. Do kategorie orné půdy patří i úhor, tzn. orná půda, která je obdělávána, ale není oseta za účelem zlepšení úrodnosti půdy. Pastvina – pozemky s travnatým porostem, na kterých se systematicky spásají zvířata a toto využití je hlavní. Existují přírodní (nebo původní) pastviny a kultivované (nebo oseté) pastviny. Senoseč se také využívají k chovu dobytka, ale tyto zemědělské půdy jsou systematicky využívány k senoseči. Trvalkové výsadby zahrnují zahrady, lesní pole, vinice, chmelnice, citrusové plody, čajové a jiné plantáže.
Složení a struktura zemědělské půdy se může měnit. Přechod z jednoho typu území na druhý se nazývá přeměna zemědělské půdy.
Podle toho se tvoří poměr jednotlivých druhů pozemků struktura celková plocha půdy nebo zemědělské půdy. Struktura posledně jmenovaných u nás závisí zpravidla na zonální charakteristice využití území a v souvislosti s tím má značné rozdíly jak podle krajů, tak podle správních obvodů a jednotlivých podniků. Největší podíl orné půdy na skladbě zemědělské půdy je tedy pozorován v regionech Grodno a Brest (přes 70 %), nejmenší ve Vitebské a Gomelské oblasti (necelých 50 %). Hlavními uživateli zemědělské půdy jsou zemědělské podniky. Tvoří 84 % výměry zemědělské půdy.
Za posledních 20 let došlo v půdním fondu Běloruské republiky k významným strukturálním změnám. Snížení výměry půdy zemědělských podniků a občanů je způsobeno zejména vyloučením složení pozemků, které byly kontaminovány radionuklidy v důsledku katastrofy v jaderné elektrárně Černobyl, v souvislosti s převodem lesů zemědělských podniků státním lesnickým podnikům, odnětí pozemků pro umístění národohospodářských zařízení, jejich převod zařazený do zvláště chráněných území.
Zmenšuje se i plocha zemědělské půdy. Za období 1991-2011 Výměra zemědělské půdy se snížila o 0,5 milionu hektarů (v roce 2011 to bylo 8 milionu hektarů). Výměra orné půdy se v tomto období snížila o 9 milionu hektarů (v roce 0,6 byla plocha veškeré orné půdy 2011 milionu hektarů). Údaje o dostupnosti pozemků v Běloruské republice a jejich rozdělení podle kategorií a hlavních uživatelů půdy jsou uvedeny v tabulce 5,5.
Tab. jeden. dostupnost země и jejich použití na Kategorie, tis. ha в Republika bělorusko
Včetně orné
V Běloruské republice se pozemkové fondy zohledňují také podle administrativně-územní rozdělení (podle krajů a okresů).
Na kvalitní stav zemědělský půdy jsou to: sodno-karbonátové půdy (v oblasti Grodno, Vitebsk. Vyznačují se nejvyšší přirozenou úrodností. Podle klasifikační stupnice se odhadují na 100 bodů. Jejich podíl je 0,1 %), sodno-podzolické (36 % veškeré zemědělské půdy). drnovo-podzolové mokřady (34 %); trávníkové mokřady; rašeliniště; niva; antropogenně transformované.
Obecně se území Běloruské republiky vyznačuje rozsáhlou ornou půdou, zároveň se zde snoubí vysoká intenzita využití půdy se složitými přírodními podmínkami a kulturně-technicky nevysídlenou půdou.
3. Půdní fond v systému vlastnických vztahů Běloruské republiky.
Zákon Běloruské republiky „O právech na vlastnictví půdy“ (1993) zavedl dvě formy vlastnictví půdy: veřejné a soukromé.
V závislosti na okruhu subjektů lze práva soukromého vlastnictví rozdělit na:
– právo občanů na soukromé vlastnictví;
– právo na soukromé vlastnictví právnických osob.
Soukromý majetek občanů Běloruské republiky může zahrnovat pozemky získané pro: provozování osobních pobočných pozemků; výstavba a údržba obytné budovy; provádění kolektivního zahradničení; stavba venkovského domu.
Stát vlastní pozemky, které nebyly převedeny do soukromého vlastnictví. Půda má vždy svého vlastníka a žádná nevlastní půda neexistuje.
Klasická definice soukromého vlastnictví zahrnuje tři pravomoci vlastníka: držení (tj. právní způsobilost držet předmět ve své moci), použití (tj. zákonem zajištěná možnost využívat užitné vlastnosti věci a získávat z nich příjmy) a objednat (tedy právo převést na jiné osoby určité pravomoci nebo vlastnické právo jako celek).
Právo majetek vlastnictví státní půdy podléhá zániku pouze v případě privatizace půdy. Postup a podmínky takového zcizení (převodu pozemku) stanoví stát.
Vlastnické právo státu k pozemkům určitých kategorií nepodléhá zániku z jakéhokoli důvodu a nelze jej omezit. Držbu půdy z vlastnického práva jinými subjekty než státem lze ukončit a omezit. Stát tak může například zřídit právo průchodu a průjezdu přes pozemek vlastníka, omezit výšku budov, které staví, a požadovat jejich demolici v případě porušení pravidel rozvoje. Má právo zabavit pozemky pro státní a veřejné potřeby, jakož i od porušovatelů pozemkových předpisů.
Právo použití spočívá ve schopnosti získávat ze země užitné vlastnosti, využívat jejích přirozených vlastností k uspokojování společenských potřeb a zájmů. Stát sám pozemek nevyužívá. Půdu ve výrobním procesu nevyužívá samotný stát, ale různé právnické a fyzické osoby: vlastníci, uživatelé, nájemci.
Vztahy státu k vlastníkům a uživatelům pozemků jsou různé. Jsou určeny účely pozemkového opatření. Stát vlastní pozemky zemědělských podniků a organizací a pozemky rolnických (farmářských) farem. Stát přiděluje půdu určeným účastníkům pozemkových vztahů z užívacího práva a rolnickým statkům z práva doživotní dědičné držby. Poskytnutím půdy organizacím a občanům do držby a užívání na ně stát zároveň nepřevádí své právo užívat půdu jako prvek vlastnického práva státu k půdě a toto právo neztrácí.
Za účelem stimulace racionálního využívání, ochrany a rozvoje půdy, zvýšení úrodnosti půdy a vyrovnání socioekonomických podmínek hospodaření na pozemcích různé kvality a polohy byly zavedeny platby za půdu. Formy platby za pozemky jsou pozemková daň nebo pronajmout si. Subjekty platby za pozemky formou daně z pozemků jsou vlastníci pozemků, vlastníci pozemků a uživatelé pozemků vykonávající jakoukoli činnost.
Postup zdanění, sazby daně z pozemků a maximální výše nájemného za pozemek jsou stanoveny právními předpisy Běloruské republiky.
Právo objednávky pozemek je vznik, změna nebo zánik právních vztahů k pozemku jako předmětu práva, uskutečňovaný státem. Obsah zemské správní pravomoci státu se výrazně liší od majetkových práv stejnojmenného vlastníka. Stát:
a) zakládá a mění zamýšlený (ekonomický) účel pozemku;
b) rozděluje a přerozděluje půdu mezi vlastníky půdy a uživatele půdy;
c) převádí pozemky do soukromého vlastnictví;
d) kupuje pozemky od soukromých vlastníků;
e) stanoví podmínky, postup, formy vlastnictví půdy a využití půdy;
f) kontroluje využívání a ochranu pozemků.
V Běloruské republice nepodléhají následující položky převodu do soukromého vlastnictví:
– veřejné pozemky (náměstí, ulice, příjezdové cesty, silnice, parky, lesoparky, veřejné zahrady atd.);
– pozemky dopravy a komunikací;
– pozemky určené pro potřeby obrany;
– pozemky v oblastech vystavených radioaktivní kontaminaci v důsledku černobylské katastrofy;
– území přírodních rezervací, národních parků, botanických zahrad, přírodních rezervací, přírodních a architektonických památek;
– pozemky pro zdravotní, rekreační a historické a kulturní účely;
– pozemky vodního fondu;
– sena, pastviny a další pozemky sídel využívané pro všeobecné potřeby obyvatelstva;
– pozemky obydlených oblastí, zahrádkářských sdružení a výstavby chat v oblastech, kde byla předepsaným způsobem prozkoumána a schválena ložiska nerostných surovin.
4. Pronájem půdy. Cena pozemku.
Existují dvě formy pozemkové renty: absolutní a diferenciální; ta má zase dvě varianty: diferenciální rentu Ι a diferenciální rentu ΙΙ.
Diferenciální renta Ι vzniká v důsledku rozdílů pozemků z hlediska úrodnosti a polohy ve vztahu k trhům. Rozdílové nájemné vzniká v důsledku nižších individuálních nákladů v oblastech s lepšími a průměrnými výrobními podmínkami.
Diferenciální renta Ι je snímána především uživatelům půdy ve formě pozemkové daně a využívána v zájmu celé společnosti.
Diferenční nájemné já nastává, když jsou v procesu intenzifikace výroby provedeny postupné investice kapitálu do stejného pozemku. Intenzifikace přináší dodatečné příjmy – diferenciální rentu ΙΙ – lze ji získat i na plochách s horší úrodností při použití vyspělých výrobních technologií.
Diferenciální nájemné ΙΙ jde téměř úplně na uživatele půdy.
Absolutní nájem majitelé pozemků dostávají ve formě nájemného za jakýkoli, i ten nejhorší pozemek. Jeho výskyt je spojen s monopolem vlastníka na nakládání s půdou.
Při pronájmu půdy jde pozemková renta ve formě renty vlastníkovi půdy. Pokud ale farmář obdělává vlastní půdu, nemusí platit nájem. Nájemné v tomto případě zůstává majetkem samotného zemědělce, je k nerozeznání od výše příjmů, které získává z prodeje svého produktu. Taková renta se nazývá podmíněně naběhlá renta.
Pronájem pozemku je základem pro cenu pozemkůcov. Majitel pozemku, prodávající pozemek, by rád obdrželpřijatá částka je stejný roční příjem jako dříve přijaté nájemné platit.
Cena půdy je tedy kapitalizovaná pozemková renta. Cena za 1 hektar pozemku (V) je definován jako poměr očekávaného nájemného z této lokality (R) na míru kapitalizace (r). Míra kapitalizace (koeficient) je definována jako tržní úroková sazba mínus roční index inflace:
kde V – aktuální cena pozemku;
R – očekávané nájemné z tohoto pozemku, r – míra kapitalizace.
Toto je nejobecnější teoretický model pro oceňování pozemků.
V domácí teorii a praxiexistuje několik základních přístupů k peněžnímu oceňování pozemků –na základě nájemních a nákladových metod a také jejich kombinace.
Pro stanovení ceny pozemku se nejprve spočítá příjem z pronájmu.
Rg = U • C – Z – (Z• K n.r.)
kde Rg je příjem z pronájmu na 1 hektar;
C – předpokládaná cena 1 ks;
Z – celkové standardní náklady;
K n.r. – míra návratnosti 0,35
Pro Běloruskou republiku příjem z pronájmu = 3,0 • 70,6 c.u. – 89,5 – 89,5 • 0,35 = 91 c.u.
Ts = Rg • C kap.
S čepicí. – doba kapitalizace příjmů z pronájmu = 33 let.
Ts = 91 USD • 33 = 3000 USD za 1 ha.
Pro stanovení ceny pozemku st. pro republiku: náklady na zemědělské produkty – v běžných cenách, náklady – standardní úroveň na 1 hektar.
Pozemková daň.
Platba za pozemky je povinná pro všechny vlastníky pozemků a jejich uživatele. Výše platby za pozemky závisí na kvalitě a poloze pozemku, tzn. určuje pozemková renta.
Účelem platby za půdu je zajištění racionálního využívání půdy ekonomickými metodami, vytváření finančních prostředků na realizaci opatření hospodaření na půdě, zlepšování kvality půdy a její ochrany a na sociální rozvoj území.
Téměř ve všech zemích světa je princip platby za vlastnictví půdy a užívání půdy univerzální. Tyto daně spadají do kompetence samospráv. Na centrální (federální) úrovni však zpravidla existuje obecná regulace jejich sběru. Ve všech cizích zemích se daň z pozemků vybírá pomocí katastrálních ocenění, jejichž základem je pozemkový katastr, jehož součástí je seznam uživatelů pozemků a také seznam typických objektů klasifikovaných podle vnějších charakteristik se stanovením průměrné výnosnosti. zdanitelného předmětu.
V USA a Kanadě není pozemková daň přidělována jako samostatná daň. Předmětem zdanění je nemovitostní kapitál, který zahrnuje hodnotu pozemků a jiných nemovitých předmětů s ním spojených. Daň je asi 1 % z vyměřené hodnoty.
Daň z pozemků je jedním z hlavních zdrojů doplňování místních rozpočtů. V USA, Kanadě, Francii je tedy jeho podíl přes 40 %, v Austrálii přes 90 %.
Základem pro výběr pozemkové daně v zahraničí je katastrální nebo tržní hodnota pozemku, která vychází z kapitalizované pozemkové renty, tzn. příjem z pozemku. Daň je zpravidla 1-3 % z ceny pozemku. Tato hodnota je stanovena na základě výsledků hromadného katastrálního ocenění pozemků. Hodnocení provádějí speciální nebo státní orgány v intervalu 3-10 let.
Téměř ve všech zemích jsou zvýhodněny placení pozemkové daně pro zemědělské výrobce působící ve zvláště nepříznivých přírodních a klimatických podmínkách. Obecně je základna výhod poměrně široká.
