Nezpochybnitelná obrana aneb Jak si nastavit cíl – Šipky jako způsob života – Blogy
Na úsvitu svých šipek, ještě před svým prvním terčem z čínské lisované lepenky, autor textu již chápal, že jen tak terč na zdi je naprosto špatně. Zeď je potřeba nějak chránit před místními odstřelovači. Jen tak jít do obchodu a koupit vůbec nepřipadá v úvahu, nežijeme v Anglii. Ukázalo se, že si potřebuje nějak na zeď namalovat vlastní ochranu. A autor textu už začal přemýšlet o tom, jaká velikost ochrany by splnila svůj účel, ale nastal krach v podobě koupě prvního terče z čínské lisované lepenky.
Nebylo možné bojovat se zdravým rozumem déle než 7 minut a terč visel na holé zdi. No, jen abychom se s celou rodinou rychle podívali: co je to za věc – nějaké šipky. Po dalších 15 minutách se ukázalo, že rozhodnutí „podívat se, co je to za šipky“ bylo vlastně zdravým rozumem, protože ať už byla naplánována jakkoli velká ochrana zdi, stejně by se se svým úkolem nevyrovnala.
Autor textu absolutně netuší, proč se standardní kryt terče vyrábí s průměrem něco kolem 70 cm (při průměru terče 45 cm). Velikost 70 cm je naprosto nelogická. Ti, co hází už rok, kryt terče z principu nepotřebují. Pro ty, co si terč právě koupili, bude ale kryt metr krát metr příliš malý. A pro koho jsou standardní ~70 cm určeny, je záhadou zahalenou temnotou. Kryt 70 cm je naprosto zbytečná a extrémně nepochopitelná velikost principu “průměrné teploty v nemocnici” – pro někoho absurdně velká, pro jiného kategoricky nedostatečná.
Jaká je tedy správná velikost ochrany, zeptá se pozorný čtenář. Odpověď jsme v rodině dostali experimentálně po prvních 2-3 měsících týrání zdi, kde terč visel. Byla změřena plocha nenapravitelného poškození a zároveň byla nalezena správná velikost ochrany pro terč – ukázalo se, že je 100 x 105 cm. 100 na šířku a 105 na výšku. Bylo rozhodnuto vyrobit ochranný štít těchto rozměrů. Navíc aby byl krásný a nezničitelný, a aby jím byla všechna tato hrozná zkáza zakryta.
První štít byl metodou pokus-omyl. Bylo rozhodnuto, že hlavní plocha bude vyrobena z 5 mm silné sololitu (vláknité desky). 5 mm silnou sololitu lze propíchnout šipkou během chvilky. Proto byla sololit přišroubována na rám z dřevěných tyčí tak, aby mezi stěnou a sololitem byla mezera. To vše se ukázalo jako zdlouhavé a únavné, protože stále nebylo jasné, jaký způsob upevnění terče ke štítu bude použit – tedy nebylo jasné, na kterých místech na zadní straně sololitu by měly být tyče umístěny tak, aby byl upevňovací prvek terče připevněn k nim, a ne ke vzduchu za sololitem. Nakonec byl rám z tyčí konstruován tak, aby byl vhodný pro dva různé typy strmých a drahých zámořských upevňovacích prvků najednou, a terč byl nakonec zavěšen na štít pomocí nejjednodušších standardních upevňovacích prvků, které jsou součástí každého běžného terče.
Dřevěné špalíky byly obaleny sololitem a potaženy kobercem. Koberec byl k špalíkům přišroubován. Ukázalo se, že je to krásná a silná stacionární ochrana. Pověsil jsem ji na zeď a zapomněl na nervy z minutí cíle a oko je potěšené. Spotřební materiál stál asi tisícovku, z čehož více než polovina tvořil koberec.
Dopadlo to krásně, ale hlučně. Mezi sololitem a zdí je vzduch. Deska sololitu o rozměrech jeden krát jeden metr, která má mezi sebou a zdí vzduch a po dobrém zásahu šipkou vydává dobrý a dunivý zvuk. Ani dobrý koberec na sololitu nepomáhá. Nic jsme nepředělávali. Takhle žijeme.
Asi o rok později jsme museli vyrobit další štít. Měl jiný účel. Nebyl to stacionární štít na zdi, ale mobilní štít na přenosném stojanu, který měl na našich turnajích zajišťovat rozcvičovací hrací linii. Druhý štít byl vyroben s ohledem na chyby prvního štítu a stál ne tisíc, ale jeden a půl. A to vše kvůli stejnému koberci – nejdražší součásti. Koberec na tento štít potřeboval dvakrát tolik z jednoho prostého důvodu. Stacionární štít byl zavěšen na zdi a zezadu nebylo nic vidět – což znamená, že zezadu nebyl potřeba koberec. Ale mobilní štít je úplně jiný štít – lidé se na něj mohou dívat i zezadu. A to spousta lidí umí. Proto musí být kompletně zabalen do koberce a mít odevšad prodejní vzhled, a proto už nestojí tisíc, ale jeden a půl za spotřební materiál.
A samozřejmě žádné sololitové desky na dřevěných špalcích. Hlavní nosnou konstrukcí štítu byla překližka. Chtěl jsem použít 4 mm silnou překližku, ale v místním obchodě tak tenkou neměli, takže jsem musel koupit 6 mm. Je buď 4, nebo 6 mm silná a šipka ji probodne skrz naskrz, pokud ji začátečník hodí s výkřikem “Tohle je Sparta!”, ale to není kritické, protože za ní není žádná zeď a jen visí na stojanu a nechá se propíchnout – nikomu z toho není horko ani zima. Ale u mobilního štítu je kritická hmotnost. Proto se plánovala 4mm překližka, ne 6. U verze stacionárního štítu bych vřele doporučil 1 cm silnou překližku a pak s ní udělat téměř všechno úplně stejně, jako jsem to udělal s mou 6mm pro mobilní štít.
Nejprve jsme to nařezali na rozměr 100 x 105 cm – to s přihlédnutím k tomu, že člověk, který je na úsvitu svých šipek, může házet na cíl na turnajích. Mimochodem, pro stacionární verzi bych to možná ani neřezal, ale vyrobil bych to ze standardní překližky o rozměrech jeden a půl x jeden a půl metru – je to spolehlivější, monumentálnější a interiér v bytě je větší, jen náklady na koberec budou ještě větší. Pak, kvůli pohlcování zvuku a ochraně proti šipkám, překližku nalepíme z obou stran po celé ploše pěnovým polyethylenem o tloušťce 5 mm. PVA lepidlo je ideální. Ale obecně je to můj štít s vrstvou pěnového polyethylenu o tloušťce 5 mm. Kdybych teď měl vyrábět další takový štít, a hlavně stacionární štít, ne mobilní, slepil bych ho pěnovým polyethylenem o tloušťce 5 mm místo 8. Šipka takovým vrstevnatým koláčem rozhodně nepronikne a zvuk z nárazu bude lépe absorbován. Pak jsem to celé zabalil do koberce a koberec přišrouboval k překližce. Všechny šrouby se šroubují ze zadní strany štítu po obvodu štítu a po okrajích koberce šrouby 15 mm, kde se šroubuje 1 nebo 3 vrstvy koberce, a šrouby 20 mm, kde se šroubuje 5 vrstev koberce – po záhybech koberce v místech jeho vrstvení vychází na těchto ohybech a vrstvách přesně 5 vrstev. Hlavy šroubů na přední straně štítu zcela chybí. Koberec je nařezán tak, aby se do ohybů vešel mimořádně dobře, díky čemuž štít vypadá perfektně, a to jak zepředu, tak zezadu. Fotografie ukazuje samotný hotový štít, plus přenosný stojan na štít po stranách a přenosné přídavné světlo.
Teoreticky by bylo lepší světlo namontovat na štít, ale zatím na to nemáme dost peněz, takže štít zatím není se světlem. To časem napravíme. Štít v této podobě lze bezpečně namontovat na jakoukoli zeď jako stacionární ochranu – šrouby správné délky po obvodu štítu + 1-2 montážní body uprostřed, aby byly během provozu dobře podél okrajů štítu a pod terčem.
Ale máme projekt mobilního štítu, takže štít upravujeme pro přenosný stojan. Není to moc příjemné to dělat, protože je potřeba štít provrtat na 5 místech a když se vrtá na špatném místě, tak slzy zklamání můžou být ještě větší než zbytečné díry v provrtaném koberci. Hmm. Nejdříve vyvrtáme 3 otvory pro šrouby pro spojovací prvky, které budou spojovacím článkem mezi štítem a stojanem. Pro jistotu obrovské podložky na obou stranách, aby zpod nich nevylezly díry v koberci. Je potřeba vrtat tam, kde terč to pak celé zakryje. Tady je čelní pohled.
Nad centrálním šroubem je domácí levný upevňovací prvek na zavěšení terče. Upevňovací prvek na terč se pro mě stal spotřebním materiálem, protože terč se nosí sem a tam a všude, kde je potřeba ho na něco zavěsit. Je jednodušší nechat upevňovací prvek jednou na novém místě, než ho po návratu znovu nainstalovat. Proto je upevňovací prvek na terč levný spotřební materiál, který se vyrábí následujícím způsobem. Jdeme do železářství a tam si koupíme pár takových věcí.
Pak vezmeme dremel, brusku, pilku na kov (podle toho, co máme k dispozici), dáme to synovi a pověříme ho, aby to všechno nařezal tak, jak má být, aby si jídlo zbytečně nežvýkal. Pak uděláme totéž s vrtačkou/šroubovákem a uděláme dírky na boku každého domácího spojovacího prvku a spoustu podobných spojovacího prvku.
Ale odbočme. Zde je pohled na náš mobilní štít zezadu. Ne celý, ale pouze místo, kde bude zavěšen na přenosném stojanu. Mimochodem, váha štítu vyšla na necelých 10 kg. Plus cíl 5 kg.
Ale připevnit štít metr po metru ke stojanu pouze uprostřed není úplně správné. Nebo dokonce úplně špatně. Je potřeba alespoň jeden další bod uchycení ke stojanu po obvodu štítu. Tento bod by měl být co nejdále od cíle, tj. ukáže se, že by měl být pod a co nejníže. Připevníme ho pomocí svorky a vyvrtáme pro něj dva otvory v koberci a zašroubujeme tam další dva šrouby s podložkami.
Zadní strana dvou šroubů. Nad nimi je vidět jeden ze šroubů, kterým byl koberec připevněn ke štítu ze zadní strany.
Svorka vypadá takto
A toto je již stojan smontovaný a vidíte, jak je to normální a správně, štít je k stojanu upnut pomocí svorky.
Stojan je na zadní straně po celé délce.
Stojí vpředu v plné výšce.
Takto vypadá stojan s plně funkčním terčem.
A takto vypadá terč na novém štítu – kdyby byl terč hned po vybalení z krabice, nebylo by trapné mít takovou fotku takového štítu na obálce jakéhokoli lesklého časopisu.
Mimochodem, všechny terče, kromě terče Winmau Blade 4 Dual Core, který je dodáván se 3 skvělými nastavitelnými nožičkami, jsou nyní připevněny k ochranným štítům pomocí dvou z těchto rohů dvěma šrouby.
Zabije tři mouchy jednou ranou. Zaprvé je to extrémně snadné, pohodlné a velmi rychlé. Zadruhé, cíl se po upevnění rozhodně nepohne. Zatřetí, díky pevným rohům se energie z úderu šipky přenáší z cíle na štít mnohem lépe než bez nich – a cíl vydrží déle.
No, obecně to tak dopadlo. Doufám, že moje zkušenost bude užitečná a uděláte méně chyb než já.
Původní text s originálními fotografiemi je zde. Pokud máte zájem se na fotografie podívat, měli byste se tam podívat – koneckonců, 10MP fotografie budou na sports.ru lépe viditelné než 500pixelové.
