Co se stalo na konci pohádky Měděná hora, panička s hlavním hrdinou?

Bazhovův příběh „Paní měděné hory“ byl napsán v roce 1936. Ústřední postavou tohoto poučného příběhu byla mýtická královna pohoří Ural, oblíbená postava v legendách a přesvědčeních místních horníků.

Dílo poměrně podrobně popisuje tradice, zvyky a život obyvatel předrevolučního Uralu, těžbu a zpracování polodrahokamů.

Pro lepší přípravu na hodinu literatury v 5. třídě doporučujeme přečíst si online shrnutí „Paní měděné hory“ na našem webu.

Materiál byl připraven společně s učitelkou nejvyšší kategorie Kučminou Naděždou Vladimirovnou.
Praxe učitele ruského jazyka a literatury – 27 let.

Místo a čas působení

Události příběhu se odehrávají v Rusku, na Urale, v předrevolučních časech.

Hlavní postavy

• Stepan – mladý horník, čestný, odhodlaný chlap, člověk drží slovo.
• Paní z Copper Mountain – paní podzemního bohatství Uralu, mýtická postava.

Další znaky

• Nastya – Štěpánova nevěsta, laskavá, prostá dívka, sirotek.
• úředník – krutý, zrádný člověk, podlý podvodník, vrah.

pro ty nejnetrpělivější –

pro ty nejspolečenštější –

Souhrn

Jednoho dne šli dva horníci dělat seno. Jeden z nich byl starší, druhý byl ještě velmi mladý kluk. Kvůli tvrdé práci v dole, kde těžili malachit, bylo jejich zdraví vážně ohroženo a jejich oči začaly „zelenat“.

Když se soudruzi na slunci unavili, rozhodli se lehnout si pod strom a brzy usnuli. Najednou se mladý kluk, který se jmenoval Štěpán, probudil, jako by ho někdo strčil do boku. Nedaleko uviděl krásnou mladou ženu s modročerným copem a v bohatých šatech, které „na světě nenajdete“. Zkušeným okem horníka si Štěpán uvědomil, že její ozdoba je vyrobena ze vzácné odrůdy malachitu, což znamená, že před ním byla paní z Měděné hory.

Ten chlap byl vážně vyděšený: od starých lidí slyšel, že hostitelka „ráda triky s lidmi“. Právě když se chystal z tohoto místa utéct, paní se k němu otočila a zavolala na něj. Štěpán byl nesmělý, ale snažil se nedat najevo svůj strach. Majitel Copper Mountain, překvapený odvahou mladého dělníka, mu nařídil, aby řekl továrníkovi, aby „vypadl z dolu Krasnogorsk“. Jinak hrozilo, že „malachitská dívka“ potopí všechnu měď tak hluboko, že se k ní nikdo nebude moci dostat navždy. Pokud Stepan udělá všechno podle očekávání, vezme si ho. Po domluvě se paní Měděné hory proměnila v mrštnou zelenou ještěrku a zmizela mezi kameny.

Štěpán byl smutný. Předávat slova milenky šéfovi je trapné a děsivé, ale ještě hroznější je odmítnout malachitovou milenku. Druhý den ráno se ten chlap rozhodl a před zraky všech dělníků sdělil úředníkovi slova paní z Copper Mountain. Z takové drzosti „úředník dokonce začal třást knírem“. Nařídil, aby Stepana zbičovali, a pak ho spustili do dolu a spoutali. A kromě toho ho poslal do nejchudšího dolu a stanovil normu pro produkci malachitu na neúnosně vysokou.

Nedalo se nic dělat, Stepan se pustil do práce a brzy si s překvapením všiml, že „malachit padá dolů, ať ho hází kdokoli rukama“. Uvědomil si, že je to dílo paní, která se před ním brzy objevila v celé své kráse. Pochválila toho chlapa za jeho odvahu a nabídla, že uvidí její věno. Po těchto slovech se před Stepanem otevřelo podzemní bohatství malachitové milenky: modré, azurové, měděné, zlaté komnaty – nesčetné poklady Uralu.

“Malachitská dívka” připomněla Stepanovi její slib, že si ho vezme. A pak se ten chlap úplně ztrapnil: už měl nevěstu, hodnou, prostou holku, sirotka Nastenku. Štěpán odpověděl hostitelce, že si ji za manželku nevezme, protože „byla slíbena jiná“. Když podzemní milenka slyšela takovou odpověď, zdálo se, že je potěšena a pochválila chlapíka, že „nevyměnil svou Nastenku za kamennou dívku“. Dala mu dárek od nevěsty – velkou malachitovou krabici se šperky – a slíbila, že mu zlepší život. Nakonec hostitelka Štěpánovi nařídila, aby si na ni už nikdy nevzpomněl.

Druhý den byl úředník překvapen, jak moc se Štěpánovi podařilo vytěžit vybraný malachit. Rychle si uvědomil, co se děje, a slíbil, že ho okamžitě osvobodí, jakmile „najde malachitový blok v hodnotě sto liber“. Stepan dokončil úkol a poté splnil mistrovu žádost – najít takové obrovské malachitové kameny, aby z nich „vyřízl sloupy dlouhé nejméně pět sáhů“. Za svou píli dostali Štěpán a jeho nevěsta svobodu.

Štěpán si zpočátku žil dobře: oženil se, postavil dům, „vše bylo, jak má být“. Ale neměl žádné opravdové štěstí, nemohl zapomenout na paní z Měděné hory. Štěpán nám před očima hubnul a slábl. Stále častěji začal navštěvovat místo, kde se poprvé setkal s „malachitskou dívkou“. Po jedné z těchto procházek se Štěpán nevrátil domů. Byl nalezen mrtvý a vedle něj seděla velká zelená ještěrka a zdálo se, že plakala nad tělem zesnulého. Od té doby jsou místní obyvatelé vůči paní z Měděné hory ostražitější než kdykoli předtím: „Běda, když ji potkávají zlé, a málo radosti pro dobré.“

A jaký je výsledek?

Stepan – žije pohodlně, ale je smutný, jednoho dne se nevrátí domů; nalezen mrtvý poblíž Copper Mountain.

Paní z Copper Mountain – loučí se se zesnulým Štěpánem v podobě ještěrky.

úředník – nařizuje dělníkům, aby přestali pracovat na Krasnogorce, obávajíce se trestu paní z Měděné hory.

Závěr

Pohádka Pavla Bazhova nás učí být poctiví, slušní, laskaví k druhým lidem a opatrní k přírodě a jejímu bohatství.

Po přečtení krátkého převyprávění „Paní měděné hory“ doporučujeme přečíst si pohádku v plné verzi.

Pohádkový test

Zkontrolujte si zapamatování obsahu souhrnu pomocí testu: